Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Eckhart Tolle Moc prítomného okamžiku Kapitola 3

9. 9. 2009

TRETI KAPITOLA

ŽIVOT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU

NEHLEDEJTE SVÉ JÁ VE SVÉ MYSLI

Myslím, že se budu muset ještě hodně naučil o fungování své mysli, než se dostanu k

duchovnímu osvícení.

Ne, to nemusíte. Problémy mysli nevyřešíte na úrovni mysli. Jakmile pochopíte základní

mechanismus, nemusíte se učit nic jiného. Studium mysli z vás může udělat dobrého

psychologa, ale nedovede vás za hranice mysli, stejně jako vás studium duševních poruch

nevyléčí z šílenství. Už víte, že základním mechanismem nevědomého stavuje ztotožnění s

myslí, která vytváří falešné já neboli ego jako náhražku za vaše pravé já hluboce zakořeněné v

Bytí. Jak říká Ježíš, budete jako větev useknutá z keře.

Potřeby ega jsou nekonečné. Ego se cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém

strachu a pořád něco potřebuje. Jakmile tomuto mechanismu porozumíte, nemusíte zkoumat

všechny jeho projevy a nemusíte z toho dělat složitý osobní problém. To se ovšem vašemu

egu líbí, neboť stále hledá něco, k čemu by se mohlo připoutat, a váš problém mu k tomu dá

příležitost. Proto je ego mnoha lidí tak úzce spjato s jejich problémy. Jakmile se to stane, tito

lidé se svých problémů nechtějí zbavit, protože by přišli o své ego, do nějž nevědomě

investují svou bolest a utrpení.

Jakmile si uvědomíte, že příčinou nevědomí je vaše ztotožnění s myslí, která ovšem zahrnuje

také vaše emoce, přestanete se s ní ztotožňovat. Začnete žít vědomě. Žijete-li vědomým

životem, můžete své mysli dovolit, aby byla tím, čím je, aniž se s ní ztotožňujete. Mysl sama

není dysfunkční. Je to úžasný nástroj. K porušení funkcí dochází, když v mysli hledáte své já

a ztotožňujete se s ní. Pak se stane egoickou myslí a začne vás ovládat.

KONEC ILUZE ČASU

Zdá se mi téměř nemožné přestat se ztotožňovat se svou myslí. Všichni lidé jsou v ní ponořeni.

Jak naučíte rybu létat?

Tady je návod: Zbavte se iluze času. Čas a mysl jsou neoddělitelné. Odstraňte z mysli čas a

okamžitě se zastaví - pokud jej nebudete chtít použít.

Jsme-li ztotožněni se svou myslí, jsme uvězněni v čase. Máme neodolatelné nutkání žít ve

vzpomínkách a očekávání. Z toho důvodu se zabýváme výhradně minulostí a budoucností a

nevnímáme přítomný okamžik. Toto nutkání vzniká, protože nám minulost dává totožnost a

budoucnost nám slibuje spásu. Nicméně minulost i budoucnost jsou pouhé iluze.

Jak bychom však v tomto světě mohli fungovat, kdybychom si neuvědomovali existenci času?

Ztratili bychom všechny cíle. Ani bychom nevěděli, kdo jsme, protože to, čím jsme, z nás dělá

naše minulost. Myslím, že čas je velice cenný, a proto bychom se měli naučit užívat jej

rozumně, místo abychom jím plýtvali.

Čas není cenný, protože je to iluze. Cenný je přítomný okamžik. Čím víc se soustředíte na

minulost a budoucnost, tím méně si uvědomujete přítomnost, která je tím nejcennějším, co

máme.

Proč je přítomný okamžik tím nejcennějším? Především proto, zeje to jediný existující

okamžik. Nic jiného neexistuje. Věčný okamžik je prostor, v němž se odehrává celý váš život,

je to jediný neměnný faktor. Život je teď. Nikdy nebyl a nikdy nebude jindy. Za-druhé proto,

že pouze v přítomném okamžiku můžete překročit omezené hranice mysli. Přítomný okamžik

je jedinou vstupní branou do věčné a nehmotné sféry Bytí.

§

NIC NEEXISTUJE MIMO PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK

Nejsou minulost a budoucnost stejně reálné, a někdy dokonce reálnější než přítomnost?

Koneckonců minulost určuje, jak vnímáme přítomnost, jak se chováme a čím jsme. A naše

budoucí cíle určují, co děláme v přítomnosti.

Ještě jste nepochopili podstatu toho, co říkám, protože se to snažíte pochopit racionálně. Vaše

mysl to však pochopit nemůže. To můžete pochopit jen vy. Proto mě, prosím, dobře

poslouchejte.

Už jste někdy něco dělali jindy než v přítomném okamžiku? Myslíte si, zeje to možné?

Myslíte si, že se něco může stát jindy? Samozřejmě že ne.

Nic se nikdy nestalo v minulosti; všechno se stalo v přítomném okamžiku.

Nic se nikdy nestane v budoucnosti; všechno se stane v přítomném okamžiku.

To, co považujete za minulost, je vzpomínka na dřívější přítomný okamžik, vzpomínka

uložená ve vaší mysli. Když hovoříte o minulosti, aktivujete své vzpomínky - a děláte to v

přítomném okamžiku. I budoucnost je přítomný okamžik, jejž si představujete ve své mysli.

Až přijde, bude to přítomný okamžik. Když přemýšlíte o budoucnosti, děláte to v přítomném

okamžiku. Je tedy naprosto jasné, že minulost ani budoucnost nemají žádnou vlastní

existenci. Stejně jako měsíc nemá své vlastní světlo, ale odráží světlo slunce, minulost a

budoucnost jsou matným odrazem světla a síly věčného okamžiku. Realitu jim „propůjčuje"

přítomný okamžik. Podstatu toho, o čem tu hovořím, nelze pochopit myslí. V okamžiku, kdy

to pochopíte, opustíte svou mysl a vstoupíte do sféry Bytí, opustíte čas a vstoupíte do sféry

věčné přítomnosti. Všechno kolem vás se naplní životem, všechno bude vyzařovat energii a

Bytí.

§

VSTUPNÍ BRÁNA DO DUCHOVNÍ SFÉRY

K této změně vnímání někdy dochází v životu nebezpečných situacích. Osobnost, která má

svou minulost a budoucnost, dočasně ustupuje a je nahrazena intenzivním vědomím

přítomného okamžiku. Všechno, co je potřeba udělat, pak vychází z tohoto stavu vědomí.

Proto někteří lidé mají rádi nebezpečné aktivity, jako je například horolezectví nebo závodění

v autech, aniž si to uvědomují, neboť nebezpečí je nutí žít v přítomném okamžiku - v onom

intenzivním stavu, v němž neexistuje čas, osobní problémy ani myšlení. Sebemenší

nepozornost může znamenat smrt. Abyste se dostali do takového stavu, nemusíte lézt na

severní štít Eigeru. Do tohoto stavu můžete vstoupit teď hned.

Duchovní mistři všech tradic se už odedávna shodují v tom, že přítomný okamžik je bránou

do sféry duchovna. Přesto se zdá, že tato pravda zůstala dodnes tajemstvím. Zajisté se

nevyučuje v kostelech a chrámech. Chodíte-li do kostela, můžete slyšet biblické verše jako

například, „Nemysli na zítřek, neboť zítřek se o všechno postará sám", nebo „Žádný, kdo

položil ruku na pluh a dívá se na to, co je vzadu, se nehodí pro Boží království". Hloubku

těchto veršů si pravděpodobně neuvědomujete. Zdá se, že nikdo nechápe, že by podle nich

měl žít, a tím urychlit hlubokou duchovní transformaci.

§

Podstata zenu spočívá v tom, že žijete v přítomném okamžiku tak vědomě a soustředěně, že

ve vás nemůže přežít nic, čím bytostně nejste. V přítomném okamžiku, v němž neexistuje čas,

se rozpouští všechny vaše problémy. Utrpení vyžaduje čas, neboť nemůže existovat v

přítomnosti.

Když chtěl velký zenový mistr Rinzai odvést pozornost svých žáků od času, často zvedal prst

a ptal se: „Co tento okamžik postrádá?" To je výborná otázka, která nevyžaduje odpověď na

racionální úrovni. Jejím cílem je soustředit vaši pozornost na přítomný okamžik. Zenoví

mistři často kladou podobnou otázku: „Jestliže ne teď, kdy tedy?"

§

Přítomný okamžik je důležitý také v súfismu, mystické větvi islámu. Súfisté mají rčení:

„Súťista je synem přítomného okamžiku." Rúmí, velký básník a učitel súfismu, prohlásil:

„Minulost a budoucnost nám zastírají Boha; spalte je v ohni."

Mistr Eckhart, duchovní učitel ze třináctého století, to vyjádřil krásně: „Čas je to, co nám

brání vidět světlo. Na cestě k Bohu není větší překážka než čas."

§

SÍLA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Před chvílí, když jste hovořil o věčné přítomnosti a iluzorní realitě minulosti a budoucnosti,

jsem se přistihl, jak se dívám na tamhleten strom za oknem. Viděl jsem jej už předtím, ale

tentokrát vypadal jinak. Jeho barvy mi připadaly jasnější a zářivější. Ale viděl jsem ještě něco

jiného. Neumím to přesně vyjádřit. Najednou jsem si uvědomil jakousi neviditelnou podstatu

toho stromu, jeho vnitřního ducha, chcete-li. A měl jsem pocit, že jsem součástí té podstaty.

Teď si uvědomuji, že jsem ten strom nikdy předtím opravdu neviděl. Viděl jsem jen jakýsi

nevýrazný, mrtvý obraz.. Když se na něj teď dívám, něco z toho pocitu ještě trvá, ale cítím, jak

se to pomalu ztrácí. Můj zážitek už mizí v minulosti. Může něco takového být něčím jiným než

náhlým a prchavým pochopením?

Na okamžik jste se osvobodil od času. Byl jste v přítomném okamžiku a vnímal jste ten strom

bezprostředně. Vědomí Bytí se stalo součástí vašeho vnímání. Ve sféře věčného Bytí existuje

jiný druh poznání, poznání, které „nezabíjí" ducha, jenž žije v každé bytosti a ve všem.

Poznání, které neničí posvátnost a tajemství života, poznání, které obsahuje hlubokou lásku a

úctu ke všemu, co je. Poznání, o kterém mysl neví nic.

Mysl nikdy strom nemůže poznat. Může znát jen údaje o stromu. Moje mysl nezná vás, zná

jen to, co si o vás myslí. Pouze Bytí zná všechno bezprostředně.

To ovšem neznamená, že by mysl neměla své místo v praktické sféře každodenního života.

Když vás však začne ovládat, stane se příšerným parazitem, který může zničit veškerý život

na této planetě a nakonec sám sebe.

Na okamžik jste pochopil, jak nepřítomnost času může změnit vaše vnímání. Takový zážitek

však nestačí, byť by byl sebehlubší a sebekrásnější. Důležité je dosáhnout trvalé změny

vědomí.

Proto se musíte odnaučit odmítat přítomný okamžik. Přestaňte myslit na minulost a

budoucnost, pokud to není nezbytně nutné. Nezabývejte se časem. Máte-li potíže soustředit se

na přítomný okamžik, pozorujte svou mysl, jak se snaží z přítomnosti uniknout. Všimnete si,

že si budoucnost obvykle představujete lepší nebo horší, než je přítomnost. Je-li imaginární

budoucnost lepší, dává vám naději. Je-li horší, máte strach. Oboje je iluzorní. Když pozorujete

sami sebe, začnete si uvědomovat přítomný okamžik. Jakmile si uvědomíte, že nejste

přítomní, přítomní jste. Jste-li schopni pozorovat svou mysl, nejste v ní uvězněni. Stali jste se

nezaujatým pozorovatelem.

Pozorujte svou mysl - uvědomujte si své myšlenky, emoce a reakce na různé situace.

Uvědomujte si své reakce aspoň tak, jak si uvědomujete situaci, která je způsobuje. Všimněte

si toho, jak často přemýšlíte o minulosti nebo o budoucnosti. Neposuzujte a neana-lyzujte, co

pozorujete. Sledujte své myšlenky, pocity a reakce. Nedělejte z toho osobní problém. Brzy

začnete vnímat něco mnohem silnějšího než cokoli, co pozorujete: mlčenlivé, objektivní

vědomí za myšlenkami vaší mysli.

§

Situace, jež vyvolávají silné emocionální reakce, vyžadují intenzivní soustředění. V takových

situacích máte sklon „ztrácet vědomí". Vaše reakce a emoce vás začnou ovládat natolik, že se

s nimi začnete ztotožňovat. Obviňujete a napadáte druhé lidi a bráníte se ... jenže to nejste vy.

Jsou to jen navyklé reakce vaší mysli.

Vaše ztotožnění s myslí mysl posiluje; pozorování mysli jí ubírá energii. Ztotožnění s myslí

vytváří čas; pozorování mysli otvírá věčnou steru Bytí. Uvědomujete-li si, co to znamená být

přítomný v každém okamžiku, je pro vás snazší zapomenout na existenci času a soustředit se

na přítomný okamžik. To neoslabuje vaši schopnost užívat času - jak minulosti tak

budoucnosti -, kdykoli je to nutné k řešení praktických záležitostí. Neoslabuje to ani vaši

schopnost užívat svou mysl. Naopak to vaši mysl posiluje, neboť když ji užíváte, je mnohem

soustředěnější.

ZBAVTE SE PSYCHOLOGICKÉHO ČASU

Naučte se užívat čas v praktických situacích - můžeme to nazývat „chronologickým časem" -,

ale jakmile vyřešíte daný problém, okamžitě se soustřeďte na přítomný okamžik. Pak nebude

docházet k hromadění „psychologického času", což je způsobeno vaším ztotožňováním se s

minulostí a neustálým předjímáním budoucnosti. Chronologický čas se netýká jen plánování

budoucích akcí. Zahrnuje také učení se z chyb minulosti a předvídání budoucnosti na základě

fyzikálních a matematických zákonů.

Avšak i v každodenním životě, kde se bez minulosti a budoucnosti nemůžeme obejít, zůstává

nejdůležitějším faktorem přítomný okamžik. Všechny zkušenosti z minulosti lze uplatnit

pouze v přítomném okamžiku. Jakékoli plánování a uskutečňování těchto plánů se odehrává v

přítomném okamžiku.

Osvícený člověk je vždycky soustředěný především na přítomnost, aniž ztrácí okrajové

vědomí času. Jinými slovy, takový člověk užíváchronologický čas, aleje osvobozen od

psychologického času. Dávejte pozor, abyste z chronologického času nedělali nevědomě čas

psychologický. Jestliže jste v minulosti udělali nějakou chybu a dnes seji snažíte napravit,

užíváte chronologický čas. Jestliže však o svých chybách stále jen přemýšlíte, pak se s nimi

ztotožňujete a vytváříte si z nich falešné já, které je vždycky spojeno s psychologickým

časem. Ulpívání na minulosti vytváří těžké břemeno psychologického času.

Když si dáte nějaký cíl a snažíte se jej dosáhnout, užíváte chronologický čas. Uvědomujete si,

kam směřujete, ale zároveň jste soustředěni na to, co děláte v přítomném okamžiku. Jakmile

se soustředíte výhradně na svůj cíl, přestáváte vnímat přítomný okamžik. Přítomnost se stává

jen nášlapným kamenem na cestě do budoucnosti a ztrácí svou hodnotu. Chronologický čas se

mění v čas psychologický. Váš život přestává být dobrodružstvím, neboť vás žene nutkavá

potřeba dosáhnout cíle. Necítíte vůni květin podél cesty a neuvědomujete si nádheru života,

který se rozvíjí kolem vás, když žijete v přítomném okamžiku.

Chápu svrchovanou důležitost přítomného okamžiku, ale nesouhlasím s názorem, ze čas je

pouhá iluze.

Když říkám, že „čas je iluze", nesnažím se učinit žádné filozofické prohlášení. Pouze vás

upozorňuji na prostý fakt - fakt tak zjevný, že si jej ani nemusíte uvědomovat nebo jej můžete

považovat za bezvýznamný. Jakmile si jej však plně uvědomíte, může to odstranit všechny

vaše „problémy". Dovolte mi, abych to znovu opakoval: Přítomný okamžik je všechno, co

máte. Váš život se nemůže odehrávat jindy než v přítomném okamžiku. Není to pravda?

NESMYSLNOST PSYCHOLOGICKÉHO ČASU

Podíváte-li se na kolektivní projevy psychologického času, bude vám jasné, že se jedná o

duševní nemoc. Psychologický čas se projevuje ve formě různých náboženských systémů a

ideologií, jako je například komunismus nebo fašismus, které vycházejí z předpokladu, že

nejvyšší dobro je v budoucnosti a že cíl ospravedlňuje prostředky. Cílem je určitý bod v

budoucnosti, kdy bude dosaženo spásy, ať už v jakékoli podobě. Prostředky k dosažení tohoto

cíle jsou často zotročení, týrání a vraždění lidí v přítomnosti.

Odhaduje se, že na cestě ke komunismu, který měl vybudovat „lepší svět", bylo zavražděno

50 milionů lidí. To je hrůzný příklad toho, jak víra v budoucí ráj vytváří peklo v přítomnosti.

Je vůbec možné pochybovat, že psychologický čas je nebezpečnou duševní

nemocí?

Jak funguje tento duševní mechanismus ve vašem životě? Snažíte se dostat někam, kde právě

nejste? Je většina vašich činností pouhým prostředkem k dosažení cíle? Omezují se vaše

zábavy na krátkodobá potěšení, jako je sex, jídlo, pití nebo drogy? Věříte, že dosáhnete

uspokojení nebo psychologického naplnění, když budete vlastnit víc věcí? Čekáte na nějakého

partnera, který dá smysl vašemu životu?

V normálním, neosvíceném stavu ztotožnění je nekonečný tvůrčí potenciál přítomného

okamžiku zastíněn psychologickým časem. Z vašeho života se vytrácí veškeré nadšení a úžas.

Stále opakujete stejné věci, přehráváte starý scénář ve své mysli, jenž vám dává jakousi

totožnost, ale zakrývá realitu přítomného okamžiku. Vaše mysl je zahleděna do budoucnosti,

aby unikla neuspokojivé přítomnosti.

NEGATIVNÍ EMOCE A UTRPENÍ MAJÍ SVÉ KOŘENY V ČASE

Nicméně víra, že budoucnost bude lepší než přítomnost, není vždy pouhou iluzí. Přítomnost

může být strašná a všechno se může změnit v budoucnosti. A často se to stává.

Budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale

skutečná transformace je velice vzácná, neboť ta závisí na tom, zda se dokážete soustředit na

přítomný okamžik natolik, abyste se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáte jako

budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li vaše mysl zatížena břemenem

minulosti, váš život se nezmění. Minulost se opakuje, protože nežijete v přítomném

okamžiku. Kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku utváří vaši budoucnost - kterou však

můžete prožívat pouze jako přítomný okamžik.

Můžete vyhrát 10 milionů, ale nic podstatného se nezmění. Budete sice žít v lepším prostředí,

ale nebudete dělat nic jiného než dnes. Člověk dnes umí rozštěpit atom. Místo aby zabil deset

nebo dvacet lidí dřevěným kyjem, může zabít miliony pouhým stisknutím tlačítka. Je to

skutečná změna?

Jestliže kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku určuje vaši budoucnost, co určuje kvalitu

vašeho vědomí? Stupeň vaší pozornosti a soustředění na přítomnost. Takže skutečná změna se

může stát pouze v přítomném okamžiku.

§

Všechny negativní emoce jsou způsobeny odmítáním přítomnosti a hromaděním

psychologického času. Nespokojenost, úzkost, napětí, stres - všechny formy strachu -jsou

způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti. Výčitky svědomí,

lítost, nenávist, zármutek jsou způsobeny přílišným soustředěním na minulost.

Většina lidí nevěří, zeje možné zbavit se negativních emocí a dosáhnout pozitivního stavu

vědomí. O tomto stavu osvobození však hovoří všechna duchovní učení, která nám neslibují

spásu v imaginární budoucnosti, ale v přítomném okamžiku, tady a teď.

Možná si neuvědomujete, že čas je příčinou vašeho utrpení a problémů. Myslíte si, zeje

způsobují nepříznivé situace ve vašem životě, a z tohoto konvenčního hlediska máte pravdu.

Dokud však nevyřešíte základní problém - tendenci vaší mysli ulpívat na minulosti a

budoucnosti a odmítat přítomnost -, vaše problémy se budou opakovat. I kdybyste se nějakým

zázrakem zbavili všech problémů a zdánlivých příčin utrpení, ale nezačali žít vědomě v

přítomném okamžiku, brzy byste zjistili, že máte podobné problémy, které vás moc

přítomného okamžiku

následují jako váš vlastní stín. V podstatě však máte jen jediný problém: mysl zatíženou

časem.

Nevěřím, že mohu dosáhnout bodu, kdy budu oproštěn od všech problémů.

Máte pravdu. Takového bodu nikdy nemůžete dosáhnout, neboť v něm už jste.

Spásu nenajdete v čase. Nemůžete být svobodní v budoucnosti. Svobodní můžete být pouze v

přítomném okamžiku.

HLEDEJTE ŽIVOT POD POVRCHEM ŽIVOTNÍCH SITUACÍ

Nevím, jak mohu být svobodný. V současné době jsem se svým životem velice nespokojený.

Tak tomu prostě je a lhal bych sám sobě, kdybych si namlouval, že je všechno v nejlepším

pořádku. Pro mě je přítomný okamžik velice špatný; v žádném případě není osvobozující.

Jediné, co mi zbývá, je naděje, že se v budoucnosti něco změní.

Možná věříte, že žijete v přítomném okamžiku, ale ve skutečnosti žijete v čase. Nemůžete být

nešťastný a zároveň žít v přítomném okamžiku.

To, čemu říkáte váš „život", byste měl nazývat svou „životní situací". Je to psychologický

čas: minulost a budoucnost. Některé věci v minulosti nedopadly přesně tak, jak jste si přál, a

vy se stále bráníte tomu, co se stalo, a teď se bráníte tomu. co je dnes. Doufáte, že se něco

změní, ale vaše soustředění na budoucnost vás nutí odmítat přítomný okamžik.

Moje současná životní situace je sice důsledkem toho, co se stalo v minulosti, ale přesto je to

moje současná situace a já jsem nešťastný, protože se z ní nemohu dostat.

Zapomeňte na chvíli na svou životní situaci a soustřeďte se na svůj život.

Jaký je v tom rozdíl?

Vaše životní situace existuje v čase.

Váš život je teď.

Vaše životní situace je imaginární.

Váš život je reálný.

Hledejte onu „úzkou bránu, která vede k životu". Touto bránou je přítomný okamžik.

Soustřeďte se na tento okamžik. Vaše životní situace může být plná problémů - to je ostatně

běžné -, ale snažte se zjistit, zda máte nějaký problém v tomto okamžiku. Nikoli zítra nebo za

deset minut, ale teď. Máte nějaký problém teď?

Máte-li jen samé problémy, nemůžete se věnovat ničemu jinému, nemůžete najít řešení. Proto

se snažte vytvořit si prostor k tomu, abyste našli svůj život pod povrchem své životní situace.

Plně užívejte svých smyslů. Buďte tam, kde jste. Dívejte se kolem sebe. Jen se dívejte, nic

neanalyzujte. Vnímejte světlo, barvy a tvary. Uvědomujte si mlčenlivou existenci všech věcí.

Uvědomujte si prostor, který všemu umožňuje být. Naslouchejte zvukům; neposuzujte je.

Naslouchejte tichu za nimi. Dotýkejte se různých předmětů - čehokoli - a vnímejte jejich Bytí.

Sledujte rytmus svého dechu, vnímejte proudění životní energie ve svém těle. Dovolte všemu

být, všemu ve svém nitru i v okolním světě. Uznejte „jsoucnost" všeho. Hluboce se ponořte

do přítomného okamžiku.

Opouštíte umrtvující svět racionálních abstrakcí, svět času. Opouštíte sféru šílené mysli, která

vám vysává životní energii, stejně jako znečišťuje a ničí Zemi. Probouzíte se do přítomnosti z

iluze času.

§

VŠECHNY PROBLÉMY JSOU ILUZE VAŠÍ MYSLI

Mám pocit, jako bych se zbavil těžkého břemene. Příjemný pocit lehkosti. V hlavě se mi

vyjasnilo ... ale moje problémy na mě stále čekají, nebo snad ne? Nebyly vyřešeny. Nesnažím

se jim dočasně jen vyhnout?

Kdybyste se probudil v ráji, netrvalo by dlouho, než by vám vaše mysl řekla, „ano, ale...".

Koneckonců nejde o řešení problémů. Musíte si uvědomit, že žádné problémy neexistují.

Existují jen životní situace - s nimiž se musíte smířit jako se součástí „jsoucnosti" přítomného

okamžiku, dokud se nezmění nebo dokud se nedají řešit. Problémy jsou výtvorem mysli a ke

své existenci potřebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.

Soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik a řekněte mi, jaký problém máte teď.

Nic neříkáte, protože je nemožné mít problémy, když jste plně soustředěni na přítomný

okamžik. Samozřejmě že jsou situace, které je třeba vyřešit nebo přijmout - ano. Ale proč z

nich dělat problém? Proč dělat problém z čehokoli? Není snad život dost zajímavý a náročný i

bez toho? K čemu potřebujete problémy? Vaše mysl podvědomě problémy miluje, protože

vám poskytují jakousi totožnost. To je normální, a je to šílené. Máte-li „problém", znamená

to, že přemýšlíte o situaci, kterou nechcete nebo nemůžete vyřešit a se kterou se nevědomě

ztotožňujete. Zabýváte se svou životní situací natolik, že přestáváte vnímat život a Bytí. Nebo

přemýšlíte o stovkách věcí, které budete muset udělat v budoucnosti, místo abyste se

soustředili na to, co můžete udělat hned teď.

Když z něčeho děláte problém, působíte si bolest. Stačí učinit jednoduché rozhodnutí: ať se

děje cokoli, nebudu si působit bolest. Nebudu z ničeho dělat problém. Ačkoli je to velice

jednoduché rozhodnutí, je zároveň velmi radikální. Takové rozhodnutí neučiníte, dokud

nemáte plné zuby utrpení. A nebudete je moci realizovat, dokud si neuvědomíte sílu

přítomného okamžiku. Jestliže přestanete působit bolest sami sobě, přestanete ji působit

druhým. Přestanete znečišťovat svůj vnitřní prostor, naši krásnou Zemi a kolektivní duši

lidstva.

§

Jestliže jste zažili nějakou životu nebezpečnou situaci, pak víte, že to nebyl problém. Vaše

mysl neměla čas dělat z toho problém. V opravdu kritické situaci se mysl zastaví; vy se plně

soustředíte na situaci a začne vás řídit něco mnohem mocnějšího. To vysvětluje, proč v

takových situacích jsou obyčejní lidé najednou schopni neuvěřitelně odvážných činů. Životu

nebezpečnou situaci buď přežijete, nebo ne. V žádném případě to není problém.

Někteří lidé se rozzlobí, když jim říkám, že problémy jsou pouhé iluze. Mají pocit, zeje chci

připravit o jejich já, do něhož investovali tolik času. Mnoho let se nevědomě ztotožňují se

svými problémy a utrpením. Čím by bez toho všeho byli?

Hodně z toho, co lidé dělají a říkají, je motivováno strachem, který je samozřejmě spojen s

jejich odloučeností od přítomného okamžiku. Jelikož v přítomném okamžiku nemáme žádné

problémy, nemáme ani strach.

Vyskytne-li se naléhavá situace, kterou je nutno okamžitě vyřešit, vaše akce bude rázná a

účinná, bude-li vycházet z vědomí přítomného okamžiku. Budete reagovat intuitivně, nikoli

na základě ustálených představ své mysli. V některých situacích, v nichž by vaše mysl

reagovala, zůstanete soustředěni na přítomný okamžik a neuděláte nic, což bude mnohem

účinnější.

ZÁSADNÍ ZMĚNA VE VÝVOJI VĚDOMÍ

Také jsem zažil okamžiky osvobození od mysli a času, které popisujete, nicméně minulost a

budoucnost jsou tak silné, že na ně mohu zapomenout jen dočasně.

Vědomí času je hluboce zakořeněno v lidské mysli. Ale to, co tu děláme, je součástí hluboké

transformace, k níž dochází v kolektivním vědomí lidstva. Lidstvo se probouzí z iluze o

hmotě, formě a odloučenosti. Konec času. Snažíme se změnit způsoby myšlení, které ovládaly

lidský život po dlouhé věky. Způsoby myšlení, které působí neuvěřitelné utrpení. Neříkám

tomu zlo. Je lepší nazývat to nevědomím nebo šílenstvím.

Tato změna starých způsobů myšlení a vědomí, či spíš nevědomí: je to něco, co musíme

udělat, nebo se to prostě stane? Je to nevyhnutelná změna?

To záleží na perspektivě. Činnost a dění je vlastně tentýž proces; tyto dva aspekty nemůžeme

oddělovat, protože jsme součástí totality vědomí. Nemáme však žádnou záruku, že se nám

vědomí podaří transformovat. Tento proces není nevyhnutelný ani automatický. Vyžaduje

naši spolupráci. V každém případě je to zásadní změna ve vývoji lidského vědomí a zároveň

naše jediná šance na přežití.

RADOST Z BYTÍ

Chcete-li zjistit, zda se necháte ovládat psychologickým časem, položte si tuto otázku:

„Nacházím ve své činnosti lehkost a radost?" Jestliže ne, čas vám zastírá přítomný okamžik a

život vám připadá jako boj.

To ovšem neznamená, že byste měli začít dělat něco jiného než to, co děláte. Stačí změnit

způsob, jakým to děláte. Způsob, jak něco děláte, je důležitější než to, co děláte. Snažte se

soustředit spíš na svou činnost než na její výsledek. Soustřeďte se na všechno, co vám přináší

přítomný okamžik. To znamená, že musíte přijímat to, co je, protože se nemůžete plně

soustředit na něco, čemu se zároveň bráníte.

Jakmile se soustředíte na přítomný okamžik, přestanete být nespokojení a váš život se naplní

radostí. Jste-li plně soustředěni v přítomnosti, pak se naplní láskou všechno, co děláte - i ta

nejjednodušší činnost.

§

Nestarejte se o plody své činnosti - soustřeďte veškerou svou pozornost na činnost samotnou.

Plody se dostaví samy. Tohle je velmi účinné duchovní cvičení. V Bhagavadgítě, jedné z

nejstarších a nejkrásnějších duchovních knih, se tomu říká karmajóga, neboli cesta

„posvěcené činnosti".

Když se přestanete zabývat minulostí a budoucností, radost bytí naplní všechno, co děláte.

Když se soustředíte na přítomný okamžik, cítíte hluboký klid. Už nehledáte uspokojení a

naplnění v budoucnosti. Nelpíte na výsledcích své činnosti. Ani úspěch, ani neúspěch nemůže

změnit váš vnitřní stav Bytí. Našli jste život pod povrchem své životní situace.

V nepřítomnosti psychologického času se neztotožňujete se svou minulostí, ale vycházíte z

Bytí. Překonali jste psychologickou potřebu stát se něčím jiným, než jste. Můžete se stát

úspěšnými, můžete zbohatnout nebo se osvobodit od toho či onoho, ale v hlubší dimenzi Bytí

jste úplní už teď.

Byli bychom v takovém stavu úplnosti schopni nebo ochotni sledovat vnější cíle ?

Samozřejmě že ano, ale už si nebudete dělat iluze, že vás zachrání něco nebo někdo v

budoucnosti. Pokud jde o vaši životní situaci, jsou věci, které stojí za to získat. Ty patří do

světa formy, zisků a ztrát. Nicméně na hlubší úrovni jste už teď úplní, a jakmile si to

uvědomíte, vaše činnost se naplní radostnou a hravou energií. Přestanete být motivováni

strachem, hněvem, nespokojeností či potřebou stát se důležitými. Nebudete mít strach z

neúspěchu, jejž vaše ego považuje za ztrátu totožnosti. Je-li vaše hlubší já založeno na Bytí,

zbavíte-li se psychologické potřeby něčím se stát, spokojenost a totožnost vašeho já přestanou

být závislé na výsledcích vaší činnosti, takže se osvobodíte od strachu. Už nehledáte nic

trvalého tam, kde to nelze najít: ve světě formy, zisku a ztráty, narození a smrti. Neočekáváte,

že vás situace nebo lidé učiní šťastnými, a nejste zklamaní, když se vaše očekávání nevyplní.

Vážíte si všeho, ale na ničem nezáleží. Formy vznikají a zanikají, ale vy si uvědomujete

věčnou podstatu za všemi formami. Víte, že „nic skutečného nelze ohrozit".

Žijete-li v takovém stavu Bytí, jak byste mohli neuspět? Jste úspěšní už teď.

 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.