Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Eckhart Tolle Moc prítomného okamžiku Kapitola 7

9. 9. 2009

SEDMÁ KAPITOLA

BRÁNY DO SFÉRY NEVIDITELNÉHO

BYTÍ

VSTUPTE HLUBOKO DO SVÉHO TĚLA

Jsem schopen vnímat energii ve svém těle, zejména v pažích a nohou, ale nejsem schopen

dostat se hlouběji.

Učiňte z toho meditaci. Taková meditace nemusí trvat dlouho. Deset až patnáct minut

chronologického času stačí. Najděte si nějaké klidné místo, kde vás nikdo nebude vyrušovat.

Posaďte se na židli, ale neopírejte se. Seďte ve vzpřímené pozici. To udržuje vaši bdělost.

Nebo si vyberte svou oblíbenou meditační pozici.

Uvolněte všechny svaly v těle. Zavřete oči. Několikrát se zhluboka nadechněte. Nadechujte

hluboko do břicha. Pozorujte, jak se vám břicho roztahuje a stahuje při každém nadechnutí a

vydechnutí. Uvědomujte si vnitřní energetické pole ve svém těle. Nepřemýšlejte o něm -

vnímejte je. Tím osvobodíte své vědomí od své mysli. Pokud vám to pomáhá, můžete si

představovat, jak se vám tělo naplňuje světlem.

Jakmile začnete vnímat své vnitřní tělo jako jediné pole energie, zbavte se všech vizuálních

představ a soustřeďte se výhradně na své pocity. Všechno, co vám zbude, je všezahrnující

pocit vědomé přítomnosti. Vaše vnitřní tělo nemá žádné hranice. Soustřeďte se na tento pocit

ještě hlouběji. Splyňte s ním. Splyňte se svým energetickým polem, abyste přestali vnímat

rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným. Rozdíl mezi vnitřním a vnějším teď zmizí, takže

neexistuje žádné vnitřní tělo. Hlubokým soustředěním do svého těla jste překonali jeho

hranice.

V této sféře čistého Bytí zůstaňte tak dlouho, dokud vám to je příjemné. Pak si opět začněte

uvědomovat své tělo, svůj dech a pocity a nakonec otevřete oči. Několik minut pozorujte své

okolí - nepřemýšlejte - a přitom vnímejte své vnitřní tělo.

§

Vstoupit do této beztvaré sféry je osvobozující. Osvobodí vás to z područí formy. Je to život

ve svém nerozlišeném stavu, jenž předchází fragmentaci v mnohost forem. Můžeme to

nazývat neviditelným Zdrojem, Bytím uvnitř všech bytostí. Je to sféra hlubokého klidu a

ticha, ale zároveň radosti a intenzivního života. Kdykoli jste soustředěni v přítomném

okamžiku, otvíráte se světlu čistého vědomí, které vyzařuje z tohoto Zdroje. Také si

uvědomíte, že toto světlo tvoří vaši podstatu.

ZDROJ ENERGIE ČCHI

Je toto neviditelné Bytí tím, čemu se na Východě říká univerzální životní energie neboli čchi?

Není. Neviditelné Bytí je zdrojem energie čchi. Čchi je vnitřní energetické pole ve vašem těle.

Je to most mezi vaším vnějším tělem a Zdrojem. Leží mezi světem formy, mezi viditelným a

neviditelným Bytím. Čchi můžeme přirovnat k řece nebo proudu energie. Soustře-díte-li se

hluboko do svého vnitřního těla, jdete podél tohoto proudu zpátky ke Zdroji. Čchi je pohyb;

neviditelné Bytí je klid. Když dosáhnete bodu absolutního klidu, jenž je přesto plný života,

překročíte hranice vnitřního těla a vstoupíte do sféry neviditelného Bytí. Čchi je spojením

mezi neviditelným Bytím a hmotným vesmírem.

Soustředíte-li se hluboko do vnitřního těla, můžete dosáhnout tohoto bodu, této singularity,

kde se svět rozpouští v neviditelné Bytí a neviditelné Bytí se mění v energetický proud čchi,

který se stává světem. Tohle je bod narození a smrti. Je-li vaše vědomí soustředěno ven,

vzniká mysl a svět. Je-li soustředěno dovnitř, uvědomí si svůj Zdroj a vrací se do sféry

neviditelného Bytí. Když se vaše vědomí opět vrátí do viditelného světa, znovu přijmete svou

totožnost, které jste se dočasně vzdali. Máte jméno, minulost a budoucnost. Ale v jednom

ohledu jste se změnili: ve svém nitru jste zahlédli realitu, která není ,,z tohoto světa", ačkoli

od něj není oddělena, stejně jako není oddělena od vás.

Provádějte následující duchovní cvičení: Ve svém každodenním životě nesoustřeďujte

veškerou svou pozornost na vnější svět a na svou mysl. Soustřeďte se také do svého nitra.

Vnímejte hluboký vnitřní klid. Udržujte bránu ke Zdroji otevřenou. Neviditelné Bytí si

můžete uvědomovat po celý život. Vnímáte je jako pocit vnitřního klidu v pozadí, jako

hluboký klid, který vás nikdy neopustí, ať se ve vnějším světě děje cokoli. Stanete se mostem

mezi neviditelným a viditelným Bytím, mezi Bohem a tímto světem. Tento stav spojení se

Zdrojem nazýváme osvícením.

Nemyslete si, že neviditelné Bytí je odděleno od Bytí viditelného. Jak by to bylo možné?

Neviditelné Bytí je život uvnitř každé formy, vnitřní podstata všeho, co existuje. Neviditelné

Bytí prostupuje tímto světem. Vysvětlím vám to.

BEZESNÝ SPÁNEK

V bezesném spánku vstupujete do sféry neviditelného Bytí. Spojujete se se Zdrojem. Čerpáte

z něj životní energii, která vás posiluje, když se vrátíte do sféry viditelného Bytí, do světa

oddělených forem. Tato energie je mnohem důležitější než jídlo. „Člověk nemůže žít ze

samotného chleba." V bezesném spánku však nevstupujete do této sféry vědomě. Ačkoli vaše

tělesné funkce fungují, „vy" v tom stavu neexistujete. Umíte si představit, jaké by to bylo,

kdybyste se dostali do stavu bezesného spánku při plném vědomí? To si představit nemůžete,

neboť tento stav nemá žádný obsah.

Sféra neviditelného Bytí vás neosvobodí, dokud do ní nevstoupíte vědomě. Proto Ježíš řekl:

„Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." To není abstraktní pravda. Je to pravda věčného

života, který poznáte buď přímo, nebo vůbec. Nesnažte se zachovat si vědomí v bezesném

spánku. Je velice nepravděpodobné, že by se vám to povedlo. Přinejlepším si uchováte

vědomí během fáze snů. Tomu se říká vědomé snění, což může být fascinující, ale není to

osvobozující.

Proto používejte své vnitřní tělo jako bránu do sféry neviditelného Bytí a udržujte tuto bránu

otevřenou, abyste byli ve stálém spojení se Zdrojem. Nezáleží na tom, zda je vaše hmotné tělo

staré nebo mladé, slabé nebo silné. Vnitřní tělo existuje mimo čas. Nejste-li ještě schopni

vnímat své vnitřní tělo, použijte některou z dalších bran, i když nakonec jsou všechny brány

jedinou branou.

DALŠÍ BRÁNY

Přítomný okamžik lze považovat za hlavní bránu. Přítomnost je hlavním aspektem všech

ostatních bran, včetně vnitřního těla. Nemůžete být ve svém těle, pokud nežijete v přítomném

okamžiku.

Čas a viditelné Bytí jsou spojeny stejně neoddělitelně jako věčný okamžik a neviditelné Bytí.

Když rozpustíte psychologický čas skrze intenzivní vědomí okamžiku, začnete si uvědomovat

neviditelné Bytí jak přímo, tak nepřímo. Přímo je vnímáte jako světlo a sílu svého vědomí -

bez obsahu. Nepřímo je vnímáte skrze hmotný svět. Jinými slovy, vnímáte božskou podstatu

v každé bytosti, v každé květině a v každém kameni. Uvědomujete si, že „všechno je

posvátné". Proto Ježíš říká: „Rozštípněte kus dřeva; já tam jsem. Zvedněte kámen, a najdete

mě tam."

Další bránu do sféry neviditelného Bytí otevřete, když přestanete myslit. Toho lze dosáhnout

jednoduše, například jediným vědomým nadechnutím nebo intenzivním soustředěním na

květinu. Proud myšlení lze přerušit mnoha způsoby. Zastavení myšlenkové činnosti je cílem

meditace. Myšlení je součástí sféry viditelného Bytí. Ustavičná aktivita mysli vás udržuje ve

světě formy a znemožňuje vám uvědomit si nevědomé Bytí, uvědomit si beztvarou a věčnou

božskou podstatu ve všech věcech a bytostech. Jste-li soustředěni v přítomném okamžiku,

vaše mysl se zastaví automaticky. Proto jsem řekl, že přítomný okamžik je nejdůležitějším

aspektem každé brány do sféry neviditelného Bytí.

Přijetí reality je také branou do sféry neviditelného Bytí. Důvod je jednoduchý: vnitřní

rezistence vás odděluje od druhých lidí, od vás samých a od okolního světa. Posiluje pocit

odloučenosti, na kterém závisí život ega. Čím silnější je váš pocit odloučenosti, tím víc jste

svázáni se světem oddělených forem. Čím víc jste svázáni se světem formy, tím víc se s ním

ztotožňujete. Brána je zavřena a vy jste odděleni od vnitřní dimenze. Když přijímáte realitu,

stanete se „transparentními", takže skrze vás může zářit neviditelné Bytí.

Jednou z těchto bran musí být láska.

Není. Jakmile se otevře jedna z těchto bran, láska je ve vás přítomná jako pocit jednoty. Láska

není branou; láska je to, co branou přichází do tohoto světa. Dokud jste uvězněni ve své

hmotné formě, nemůžete milovat. Vaším úkolem je najít bránu, kterou láska může vstoupit.

TICHO

Existují ještě nějaké jiné brány?

Ano. Neviditelné Bytí není odděleno od viditelného Bytí. Neviditelné Bytí prostupuje tento

svět, ale je tak dobře skryté, že skoro každému úplně uniká. Víte-li, kde hledat, najdete je

všude. Brána se otvírá v každém okamžiku.

Slyšíte toho psa, co štěká někde v dálce? Nebo to auto, které projíždí kolem? Pozorně

poslouchejte. Cítíte v tom přítomnost neviditelného Bytí? Necítíte? Hledejte ji v tichu, z nějž

vycházejí a do nějž se vracejí všechny zvuky. Naslouchejte spíš tichu než zvukům.

Soustředění na vnější ticho vytváří vnitřní ticho. Vaše mysl se uklidní: otvírá se brána.

Každý zvuk se rodí z ticha, umírá v tichu a během svého trvání je obklopen tichem. Ticho

umožňuje zvukům existovat. Ticho je neslyšitelnou součástí každého zvuku. Neviditelné Bytí

je přítomno ve světě ticha. Proto se říká, že nic není tak podobné Bohu jako ticho. Musíte si je

však uvědomovat. I během rozhovoru si uvědomujte pomlky mezi slovy a větami. Když to

děláte, roste ve vás dimenze ticha. Nemůžete vnímat ticho, aniž jste klidní ve svém nitru.

Venku ticho, uvnitř klid. Vstoupili jste do sféry neviditelného Bytí.

PROSTOR

Jako nemůže zvuk existovat bez ticha, nic nemůže existovat bez prázdného prostoru. Každý

předmět vychází z nicoty, je obklopen nicotou a nakonec se do nicoty vrací. Dokonce i uvnitř

každého předmětu je mnohem víc „ničeho" než „něčeho". Vědci říkají že ma-sivnost hmoty je

iluze. Každá hmota, včetně vašeho hmotného těla, je téměř stoprocentní prázdnota- tak

ohromné jsou vzdálenosti mezi jednotlivými atomy. Dokonce i uvnitř atomu je většinou

prázdný prostor. To, co zbývaje spíš energetické vlnění než částice masivní hmoty, něco jako

hudební nota. Buddhisté to vědí už přes dva a půl tisíce let. „Forma je prázdnota, prázdnota je

forma," říká se v Sútrách. Podstatou všeho je prázdnota.

Neviditelné Bytí prostupuje celým hmotným vesmírem nejen jako ticho, ale také jako prostor

- zevnitř i zvenku. Prostor vám může uniknout stejně snadno jako ticho. Každý vidí předměty

v prostoru, ale nikdo si nevšímá samotného prostoru.

Z toho, co říkáte, mám dojem, že „prázdnota " je něco víc než nic. Zdá se, ž.e prázdnota má

jakousi tajemnou kvalitu. Co je tohle nic?

Tak se nemůžete ptát. Vaše mysl se snaží udělat něco z ničeho. Jakmile z ničeho uděláte něco,

unikne vám to. Nic - prostor -je projev neviditelného Bytí v hmotném světě. Víc o tom nelze

říci; a už to je paradox. Nicota se nemůže stát předmětem poznání. Nemůžete studovat „nic".

Když vědci studují prostor, obvykle z něj něco udělají. Jakmile to však udělají, naprosto jim

unikne podstata. Není překvapující, že nejnovější teorie tvrdí, že prostor není prázdný, ale

zeje naplněný nějakou látkou. Jakmile máte teorii, není obtížné najít důkazy, které ji

potvrzují, alespoň do té doby, než se objeví nová teorie.

„Nic" se může stát branou do sféry neviditelného Bytí jedině tehdy, když se to nesnažíte

pochopit.

A nesnažíme se o to právě teď?

Vůbec ne. Jen vám ukazuji, jak můžete uvést neviditelné Bytí do svého života. Nepokoušíme

se to pochopit. Není co chápat.

Prostor nemá žádnou „existenci". „Existovat" znamená doslovně „vystupovat". Prostor nelze

chápat, neboť z ničeho nevystupuje. Ačkoli sám nemá žádnou existenci, umožňuje existovat

všemu ostatnímu. Ticho také nemá žádnou existenci, stejně jako ji nemá neviditelné Bytí.

Co se tedy stane, když přestanete pozorovat předměty v prostoru a soustředíte svou pozornost

na samotný prostor? Co je podstatou této místnosti? Nábytek, obrazy a další věci jsou v této

místnosti, ale nejsou touto místností. Podlaha, stěny a strop vymezují hranice místnosti, ale

ani ty nejsou místností. Co je tedy podstatou této místnosti? Prostor, samozřejmě, prázdný

prostor. Bez prostoru by tu nebylo žádné „místo". Jelikož prostor je „nic", můžeme říci, že to,

co tu není,)Q důležitější než to, co tuje. Uvědomte si prostor kolem sebe. Nepřemýšlejte o

něm. Vnímejte jej. Všímejte si „ničeho".

Budete-li to dělat, změní se vaše vědomí. Vnitřním ekvivalentem předmětů v prostoru jsou

předměty ve vaší mysli: myšlenky, emoce a smyslové vjemy. A vnitřním ekvivalentem

prostoru je vědomí, které umožňuje existenci myšlenek a emocí, stejně jako prostor umožňuje

existenci vnějších předmětů. Takže když přestanete vnímat předměty v prostoru, automaticky

přestanete vnímat předměty ve své mysli. Jinými slovy: Nemůžete myslit a zároveň si

uvědomovat prostor. Když si uvědomujete prázdný prostor kolem sebe, zároveň si

uvědomujete prostor čistého vědomí: neviditelné Bytí. Takže kontemplace prostoru se může

stát branou do sféry neviditelného Bytí.

Prostor a ticho jsou dva aspekty téhož - dva aspekty téže nicoty. Jsou externalizací vnitřního

prostoru a vnitřního ticha: nekonečně tvůrčího lůna veškeré existence. Lidé si tuto dimenzi

většinou vůbec neuvědomují. Neuvědomují si vnitřní prostor, neuvědomují si vnitřní ticho.

Jsou nevyvážení. Jinými slovy, znají svět nebo si to alespoň myslí, ale neznají Boha.

Ztotožňují se výhradně se svou tělesnou a duševní formou, se svou nevědomou podstatou. A

protože každá forma je proměnlivá, žijí v neustálém strachu. Tento strach je příčinou jejich

deformovaného vnímání světa.

Kdyby nějaká kosmická katastrofa způsobila konec světa, neviditelné Bytí by zůstalo

naprosto nedotčeno. V knize Course in Miracles (Kurz zázraků) je tato pravda vyjádřena

výstižně: „Nic reálného nelze ohrozit. Nic nereálného neexistuje. V tom spočívá božský klid."

Uvědomujete-li si neviditelné Bytí, milujete všechny životní formy jako výraz Života za

všemi formami. Víte, že každá forma je odsouzena k zániku a že na ničem příliš nezáleží.

Překonali jste svět, říká Ježíš; dostali jste se na druhý břeh, říká Buddha.

SKUTEČNÁ POVAHA PROSTORU A ČASU

Kdyby neexistoval žádný zvuk, neexistovalo by pro vás ticho; nevěděli byste, co to je. Teprve

zvuk dává vzniknout tichu. Kdyby v prostoru nebyl žádný předmět, prostor by pro vás

neexistoval. Představte si sami sebe jako vědomou entitu vznášející se v nesmír-nosti prostoru

- žádné hvězdy, žádné galaxie, jen naprostá prázdnota. Najednou by přestal existovat prostor.

Nebyl by žádný pohyb, žádná rychlost. Existence prostoru předpokládá alespoň dva

referenční body. Prostor vzniká, jakmile se Jediné stane dvěma a jakmile se „dva" stane

„deseti tisíci věcí", jak nazývá Lao-c' viditelný svět. Takže svět a prostor vznikají zároveň.

Nic nemůže existovat bez prostoru, nicméně prostor je nic. Před vznikem vesmíru neexistoval

žádný prostor, který by čekal, až bude naplněn. Nebyl žádný prostor, protože nebyla žádná

věc. Existovalo jen jediné neviditelné Bytí. Když se toto Bytí stalo „deseti tisíci věcí",

najednou vznikl prostor a umožňoval jim být. Kde se vzal? Byl stvořen Bohem, aby měl v

čem existovat vesmír? Samozřejmě že ne. Prostor je nicota, takže nemohl být stvořen.

Podívejte se na jasnou noční oblohu. Tisíce hvězd, které vidíte pouhým okem, jsou jen

nepatrnou částí vesmíru. Moderními dalekohledy můžeme vidět miliardu galaxií, které

obsahují miliardy hvězd. Ještě úžasnější je nekonečnost samotného prostoru, jenž umožňuje

existenci té nádhery. Nic není úžasnějšího než nepředstavitelná nesmírnost prostoru. Co to

však je? Prázdnota, nesmírná prázdnota.

To, co se lidským smyslům jeví jako prostor v našem vesmíru, je neviditelné Bytí. Je to „tělo"

Boží. A největší zázrak je tohle: tato nesmírnost, která umožňuje vesmíru být, není pouze v

prostoru -ale také ve vás. Jste-Ii naprosto soustředěni v přítomném okamžiku, uvědomíte si ji

ve svém nitru. Tato nesmírnost je bezedná, ale nemá žádný rozměr. Prostornost je nakonec

jen mylně vnímaná hloubka, která je atributem jediné transcendentální reality.

Einstein říká, že prostor není oddělen od času. Myslím, že tím chce říci, že čas je čtvrtý

rozměr prostoru. Einstein tomu říká „časoprostorově kontinuum ".

Ano. To, co vnímáte jako prostor a čas, je iluzorní, ale obsahuje to jádro pravdy. Prostor a čas

jsou dva základní atributy Boha, nekonečnost a věčnost, jež vnímáte, jako by existovaly mimo

vás. Ve vašem nitru má jak prostor, tak čas vnitřní ekvivalent, který odhaluje jejich skutečnou

povahu. Zatímco prostor je tichá, nekonečně hluboká sféra vědomí, vnitřním ekvivalentem

času je vědomá přítomnost. Uvědomte si, že mezi těmito dvěma aspekty není žádný rozdíl.

Když si uvědomíte vnitřní prostor a čas, vnější prostor a čas i nadále existují, ale ztrácejí svou

důležitost. Existuje i vnější svět, ale už vás nesvazuje.

Takže skutečný smysl světa není ve světě, nýbrž v jeho transcen-denci. Svět potřebujete jen k

tomu, abyste si mohli uvědomit neviditelné Bytí. Možná jste slyšeli buddhistické rčení:

„Kdyby nebylo iluzí, nebylo by osvícení." Neviditelné Bytí poznává samo sebe jedině skrze

svět a skrze vás. Jste tady, abyste pomohli naplnit božský smysl vesmíru. Tak jste důležití!

VĚDOMÁ SMRT

Kromě bezesného spánku, o němž jsem již hovořil, existuje ještě jedna nevědomá brána do

sféry neviditelného Bytí. Ta se otvírá v okamžiku vaší tělesné smrti. I když promarníte

všechny ostatní příležitosti k duchovní realizaci, okamžitě po smrti vašeho těla se vám otevře

poslední brána.

Mnoho lidí, kteří se octli na prahu smrti, hovoří o tom, že viděli zářivé světlo a měli pocit

blaženosti a hlubokého klidu. V Tibetské knize mrtvých je to popsáno jako „nádhera

bezbarvého světla Prázdnoty", která je „vaším skutečným já". Tato brána se otvírá jen na

krátký okamžik, a pokud jste si neuvědomili dimenzi neviditelného Bytí během svého života,

pravděpodobně si toho nevšimnete. Mnozí lidé se příliš ztotožňují s hmotným světem, takže

když zahlédnou tuto bránu, okamžitě se odvrátí a ztratí vědomí. Všechno pak následuje

nevědomě a automaticky. Nakonec začne další cyklus narození a smrti, neboť jejich vědomá

přítomnost nebyla dost silná, aby si uvědomili svou nesmrtelnost.

Takže smrt není naprosté zničení?

Je to konec vaší osobnosti, nikoli konec vaší skutečné přirozenosti. Vaše přirozenost se nikdy

neztratí. Nic hodnotného, nic reálného se nikdy neztratí.

Umírání a smrt - rozklad hmotného těla -je vždy příležitostí k duchovní realizaci. Tato

příležitost nám skoro vždy tragicky uniká, protože žijeme ve společnosti, která neví téměř nic

o smrti a ničem skutečně důležitém.

Každá brána do sféry neviditelného Bytí je branou smrti, smrti falešného já. Když takovou

branou projdete, přestanete se ztotožňovat s formami vytvořenými vaší myslí. Uvědomíte si,

že smrt je pouhá iluze, stejně jako vaše ztotožnění s hmotnou formou. Konec iluze - to je

smrt. Je bolestivá jen tehdy, když na iluzi lpíte.

 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.