Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Eckhart Tolle Moc prítomného okamžiku kapitola 10

9. 9. 2009

DESÁTÁ KAPITOLA

SMYSL VZDÁNÍ SE

PŘIJETÍ PŘÍTOMNOSTI

Už, několikrát jste se zmínil o potřebě „ vzdát se ". Tato myšlenka se mně příliš nelíbí. Zní

trochu fatalisticky. Kdybychom přijímali všechno takové, jaké to je, přestali bychom se snažit

cokoli zlepšit. Pokrok, jak individuální, tak kolektivní, spočívá podle mého názoru v tom, že

nepřijímáme omezení přítomnosti, ale snažíme se vytvořit něco lepšího. Kdybychom to

nedělali, dodnes bychom žili v jeskyních. Jak se můžeme vzdát a zároveň něco změnit'/

Pro některé lidi má „vzdání se" negativní konotaci. Tito lidé mají dojem, že to znamená stát

se lhostejným. Skutečné vzdání seje však něco úplně jiného. Neznamená to, že bychom se

měli pasivně smířit se situací a nic nedělat. Neznamená to, že bychom se měli vzdát svých

plánů a pozitivní činnosti.

Vzdát se znamená nebránit se přirozenému proudění života. Proudění života lze prožívat

pouze v přítomném okamžiku, takže vzdát se znamená bezpodmínečně přijmout přítomný

okamžik. Znamená to vzdát se vnitřní rezistence, která nás nutí odmítat to, co je. Tato

rezistence je nejsilnější v obtížných situacích, kdy dochází k rozporu mezi realitou a

požadavky a očekáváním naší mysli. Jste-li na světě už dost dlouho, jistě víte, že takové

situace jsou poměrně časté. Právě v takových chvílích se musíte vzdát přítomnému okamžiku,

chcete-li ze svého života odstranit bolest a zármutek. Přijetí reality vás osvobodí od vaší mysli

a znovu vás spojí s Bytím. Rezistence je mysl.

Vzdání se je čistě vnitřní jev. Neznamená to, že byste nemohli jednat a měnit situaci ve

vnějším světě. Nemusíte přijímat celou situaci, nýbrž jen tu část, které říkáme přítomný

okamžik.

Kdybyste například uvízli v bahně, neřekli byste si: „Tak dobře. Zůstanu tady." Rezignace

není vzdání se přítomnému okamžiku. Nežádoucí nebo nepříjemné situace nemusíte přijímat.

Ani si nemusíte namlouvat, že je dobré být zabořen v bahně. Prostě si uvědomíte, že se z

bahna chcete dostat. Soustředíte se na přítomný okamžik, aniž jej hodnotíte. Nebráníte se mu.

Nemáte negativní emoce. Přijmete „jsoucnost" daného okamžiku, a pak uděláte všechno,

abyste se z bahna dostali. To je pozitivní akce. Taková akce je mnohem účinnější než akce

negativní, která vzniká ze zoufalství, hněvu nebo frustrace.

Abyste si udělali lepší obraz, představte si, zeje temná noc a vy jdete po pěšině. Všude kolem

je mlha, ale vy máte baterku, jejíž světlo proniká mlhou a otvírá před vámi úzký osvětlený

prostor. Míhaje vaše životní situace, která zahrnuje minulost a budoucnost, kužel světlaje vaše

vědomá přítomnost a osvětlený prostor je přítomný okamžik.

Neochota vzdát se posiluje vaše ego a vyvolává silný pocit odloučenosti. Svět a lidi vnímáte

jako hrozbu. Máte nevědomou touhu ovládnout nebo zničit druhé lidi. Dokonce i přírodu

považujete za nepřítele a vaše vnímání je ovládáno strachem. Duševní porucha, které říkáme

paranoia, je jen poněkud akutnější formou tohoto normálního, ale dysfunkčního stavu vědomí.

Následkem rezistence se stane nepoddajným a nepružným nejen vaše ego, ale také vaše tělo.

V různých částech těla vzniká napětí. Je omezeno volné proudění životní energie, které je

nutnou podmínkou zdravého fungování těla. Cvičení a fyzioterapie vám mohou pomoci

dočasně obnovit proudění životní energie, ale pokud nepřijímáte každodenní realitu, svou

rezistenci nepřekonáte.

Ve vašem nitru je něco, co není ovlivněno přechodnými okolnostmi vaší životní situace, ale k

tomu máte přístup pouze tehdy, když se vzdáte přítomnému okamžiku. Je to váš život, vaše

Bytí, jež existuje ve věčné sféře přítomnosti. To jediné, co potřebujete najít, je tento život.

§

Je-li vaše životní situace nesnesitelná, musíte ji přijmout, chcete-li překonat svou nevědomou

rezistenci, která tuto situaci udržuje při životě.

Vzdání se přítomnému okamžiku je naprosto slučitelné s činností a dosahováním cílů. V

takovém stavu se vaše činnost naplní energií úplně jiné kvality. Spojíte se s energií Bytí, a jeli

vaše činnost naplněna Bytím, změní se v radostnou oslavu životní energie, která vás vede

stále hlouběji do přítomnosti. Tím se nesmírně zvýší kvalita vašeho vědomí a všeho, co

děláte. Výsledky se dostaví automaticky a budou vyjadřovat tuto kvalitu. Přestane to být

práce, jakou známe už po tisíciletí. Až se probudí víc lidí, slovo práce zmizí z našeho

slovníku a pravděpodobně vymyslíme nové slovo.

Vaše budoucnost závisí především na kvalitě vašeho vědomí v tomto okamžiku, takže vzdát

se přítomné realitě je to nejdůležitější, co můžete udělat, chcete-li přivodit pozitivní změnu.

Cokoli děláte, je druhořadé. Žádná opravdu pozitivní činnost nemůže vycházet z jiného stavu

vědomí.

Chápu, že přestanu trpět, když. přijmu nepříjemnou situaci, neboť se nad ni povznesu. Ale

pořád nemohu pochopit, kde vezmu energii něho motivaci k činnosti, když přestanu být

nespokojen.

Přijímáte-li přítomný okamžik, vidíte jasně, co je třeba udělat, a jste schopni soustředit se na

jednu věc po druhé. Pozorujte přírodu a uvidíte, jak spokojeně a šťastně se všechno vyvíjí.

Proto Ježíš řekl: „Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou."

Jste-li v nepříjemné situaci, oddělte přítomný okamžik a vzdejte se tomu, co je. Vaše vědomí

přestane být ovládáno vnějšími okolnostmi.

Pak se podívejte na konkrétní detaily. Zeptejte se sami sebe: „Mohu situaci změnit nebo se z

ní dostat?" Udělejte, co je vhodné v daném okamžiku. Soustřeďte se na to, co můžete udělat

hned teď, nikoli na tisíc věcí, které budete nebo nebudete muset udělat v budoucnosti. To

neznamená, že byste měli přestat plánovat. Je možné, že právě to můžete udělat hned teď. Nic

z toho, co děláte nemusí mít okamžité výsledky. Dokud se výsledky neprojeví, přijímejte to,

co je. Nemůžete-li situaci změnit ani se z ní dostat, alespoň si ji plně uvědomujte. Žijete-li ve

věčné sféře přítomnosti, změna někdy přijde bez vašeho přičinění. Život vám začne pomáhat.

Jestliže vám v činnosti bránil strach nebo špatné svědomí, tyto negativní emoce se rozplynou

ve světle vědomé přítomnosti.

Vzdát se přítomnému okamžiku neznamená být lhostejný. Neříkejte si: „Už mi je všechno

jedno." Když o tom budete přemýšlet, zjistíte, že tento postoj v sobě skrývá jistou zášť, takže

je vlastně skrytou formou rezistence. Soustřeďte svou pozornost do svého nitra a uvidíte, zda

v sobě máte stopy rezistence. Buďte velice ostražití; jinak se může stát, že ve vás rezistence

bude přežívat ve formě nějaké myšlenky nebo nepřiznané emoce.

OD ENERGIE MYSLI K DUCHOVNÍ ENERGII

Vzdát se rezistence není tak snadné jako o tom mluvit. Stále ještě nevím, jak to udělat.

Začněte tím, že svou rezistenci přiznáte. Uvědomujte si ji. Pozorujte svou mysl, jak hodnotí

situace a lidi. Sledujte svůj myšlenkový proces. Vnímejte energii svých emocí. Uvědomíte-li

si svou rezistenci, zjistíte, že nemá žádný smysl. Soustředíte-li se na přítomný okamžik,

uvědomíte si svou nevědomou rezistenci, a tím ji překonáte. Nemůžete být vědomí a zároveň

nešťastní. Negativní emoce jsou příznakem toho, že se něčemu bráníte. Rezistence je vždycky

nevědomá.

Zajisté si mohu uvědomovat svou nespokojenost.

Chtěl jste být nešťastný? Jestliže ne, jak je možné, že nešťastný jste? Jaký to má smysl? Kdo

udržuje vaše neštěstí při životě? Říkáte, že si uvědomujete své neštěstí, ale ve skutečnosti se s

ním ztotožňujete, a tím své negativní emoce jen posilujete. To všechno je nevědomý proces.

Kdybyste si plně uvědomil přítomný okamžik, všechny negativní emoce by se okamžitě

rozplynuly. Nemohly by přežít ve vaší přítomnosti. Mohou existovat pouze ve vaší

nepřítomnosti. Ani vaše emoční tělo nemůže dlouho přežít ve vaší přítomnosti. Své neštěstí

udržujete při životě tím, že mu dáváte čas. Cas je pro ně životní nutností. Zrušte čas tím, že se

soustředíte na přítomný okamžik, a vaše neštěstí umře. Ale chcete, aby umřelo? Máte jej už

opravdu plné zuby? Čím byste byl bez něj?

Dokud nežijete v přítomnému okamžiku vědomě, duchovní dimenze se nestane živoucí

realitou ve vašem životě. Můžete o ní číst, přemýšlet, mluvit nebo psát knihy, ale to na věci

nic nezmění. Když tak žijete, energie, která z vás vyzařuje a která řídí váš život, má mnohem

vyšší frekvenci než energie mysli, která stále řídí náš svět -energie, která vytvořila

společenské, politické a ekonomické struktury naší civilizace a která je stále posilována naším

školským systémem a hromadnými sdělovacími prostředky. Duchovní energie vstoupí do

našeho světa teprve tehdy, až se vzdáme přítomnému okamžiku. Duchovní energie nepůsobí

utrpení lidem ani ostatním životním formám na této planetě. Neznečišťuje životní prostředí a

není podřízena zákonu polarit, který říká, že nic nemůže existovat bez svého protikladu, že

bez zla nemůže existovat dobro. Lidé, kteří jsou stále ještě ovládáni energií mysli, si

neuvědomují existenci duchovní energie. Tato energie patří do jiného řádu reality a vytvoří

nový svět, jakmile se dostatečné množství lidí zbaví negativity.

O této energii mluvil Ježíš, když pronesl svůj slavný prorocký výrok: „Blahoslavení jsou

spravedliví, neboť jim bude patřit země." Tichá, ale intenzivní vědomá přítomnost rozpouští

nevědomé struktury mysli. Tyto struktury mohou ještě nějaký čas působit, ale přestanou

ovládat váš život. Budete-li žít v přítomnosti, změní se i vnější podmínky, kterým jste se

dosud bránili. Nezmění-li se okamžitě, vaše přijetí přítomné reality vám umožní povznést se

nad ně. V každém případě budete svobodní.

VZDEJTE SE I V OSOBNÍCH VZTAZÍCH

Měli bychom se vzdát také lidem, kteří nás chtějí využívat a ovládat?

Tito lidé jsou odříznuti od Bytí, a proto se nevědomě snaží získat vaši energii. Je sice pravda,

že pouze nevědomý člověk se snaží využívat druhých, ale je také pravda, že pouze

nevědomého člověka lze využívat. Bojujete-li proti nevědomému chování druhých, stanete se

nevědomými sami. Vzdát se však neznamená, že byste měli dovolit nevědomým lidem, aby

vás využívali. Vůbec ne. Je dokonale možné vyjádřit svůj nesouhlas a přitom být ve stavu

naprosté vnitřní nonrezistence. Když někomu řeknete „ne", vycházejte z jasného vědomí toho,

co je pro vás v daném okamžiku správné. Nereagujte na základě negativních emocí, které

vyvolávají další utrpení.

Moje současná pracovní situace je velmi nepříjemná. Snažím se situaci vzdát, ale nedokážu

to. Stále se musím bránit.

Jestliže se nemůžete vzdát, okamžitě něco udělejte. Pokuste se situaci změnit - nebo odejděte.

Přijměte odpovědnost za svůj život. Neznečišťujte své krásné vnitřní Bytí ani Zemi

negativními emocemi.

Nemůžete-li nic udělat, jste-li například ve vězení, pak máte dvě možnosti: bránit se nebo se

vzdát. Trpět nebo se osvobodit.

Měli bychom praktikovat nonrezistenci také ve vnějším světě, nebo se to týká jen našeho

vnitřního života?

Musíte se soustředit pouze na vnitřní aspekt. To ovšem změní vaše chování ve vnějším světě.

Vaše vztahy k druhým se zásadně změní. Nejste-li schopni přijímat to, co je, nebudete

schopni přijímat ani lidi. Budete je kritizovat, odsuzovat a odmítat. Nebo se budete snažit je

změnit. Užíváte--li přítomný okamžik jako pouhý prostředek k dosažení nějakého cíle v

budoucnosti, budete užívat i lidi jako prostředku k dosažení svých cílů. Lidé pro vás budou

druhořadí nebo naprosto bezvýznamní. Bude vás zajímat jen to, co ze vztahu s nimi můžete

získat -hmotný zisk, pocit moci, tělesné potěšení nebo uspokojení svého ega.

Dovolte mi, abych vám, vysvětlil, jak mohou fungovat vaše vztahy, když se vzdáte realitě.

Kdykoli se octnete v konfliktní situaci, pozorujte, jak se bráníte, je-li vaše pozice napadena.

Vnímejte svou vlastní agresivitu, když napadáte druhého. Všimněte si, jak lpíte na svých

názorech. Vnímejte svou emoční energii, když se snažíte prosadit svůj názor. To je energie

vaší egoické mysli. Uvědomujte šiji co nejlépe. Pak si jednoho dne, uprostřed nějaké hádky,

náhle uvědomíte, že máte možnost volby, a přestanete reagovat - abyste viděli, co se stane.

Vzdáte se situaci. Zbavíte se emočního pole ve svém nitru, které dosud bojovalo o moc.

Ego je velice chytré, a proto musíte být ostražití a naprosto upřímní, abyste se přesvědčili, zda

jste se přestali ztotožňovat se svým názorem, a tím se osvobodili z područí své mysli.

Neomylnou známkou toho, že jste se opravdu vzdali, je pocit vnitřního klidu a lehkosti. Pak

začněte pozorovat, jak se mění postoj vašeho protivníka, když jste se přestali bránit. Jakmile

se oba přestanete ztotožňovat se svými názory, může dojít k opravdové komunikaci.

Jak se máme chovat tváří v tvář agresivnímu chování a násilí?

Nonrezistence neznamená, že byste neměli dělat nic. Jakákoli vaše činnost by však neměla

být reakcí. Nezapomínejte na hlubokou moudrost východních bojových umění: neodporujte

síle protivníka. Poddejte se a zvítězíte.

Když jste ve stavu vědomé přítomnosti, „nic neděláni" velmi účinně transformuje situace i

lidi. V taoismu mají výraz \vu wei, který se obvykle překládá „nečinná činnost" nebo „nic

neděláni". Ve staré Číně to bylo považováno za jednu z největších ctností. Je to něco jiného

než nečinnost v normálním stavu vědomí nebo spíš nevědomí, která vyplývá ze strachu či

nerozhodnosti. Skutečné „nic neděláni" předpokládá vnitřní nonrezistenci a intenzivní

bdělost.

Vyžaduje-li však situace akci, veškerá činnost bude vycházet z vaší vědomé přítomnosti. V

takovém stavu jste osvobozeni od racionálních pojmů včetně pojmu nenásilné akce. Kdo tedy

může předvídat, co uděláte?

Vaše ego věří, že vaše síla spočívá v rezistenci, zatímco rezistence vás odděluje od Bytí - od

jediného zdroje skutečné síly. Rezistence je slabost a strach, které se vydávají za sílu. Vaše

ego však považuje za slabost vaše Bytí. To, co považuje za sílu, je ve skutečnosti slabost.

Proto vaše ego hraje falešné role, aby zamaskovalo vaši „slabost", která je ve skutečnosti vaší

silou.

Dokud se nevzdáte realitě, nevědomé hraní rolí tvoří velkou část vašich interakcí s lidmi.

Přijímáte-li realitu, nepotřebujete už žádné falešné masky. Stanete se velmi jednoduchými,

velmi reálnými. „To je nebezpečné," říká vaše ego. „Stanete se zranitelnými." Ego však neví,

že svou opravdovou nezranitelnost objevíte teprve tehdy, až se stanete „zranitelnými".

TRANSFORMUJTE NEMOC V OSVÍCENÍ

Jestliže vážně nemocný člověk přijímá svou nemoc, nevzdává se vůle uzdravit se?

Vzdání se realitě je bezpodmínečné vnitřní přijetí toho, co je. Mluvíme tu o vašem životě- v

tomto okamžiku -, nikoli o okolnostech vašeho života, nikoli o tom, čemu říkám životní

situace.

Nemoc je součástí vaší životní situace. Jako taková má svou minulost a budoucnost. Pokud

není aktivována síla přítomného okamžiku, minulost a budoucnost tvoří souvislé kontinuum.

Jak už víte, pod povrchem vaší životní situace, která existuje v čase, je něco hlubšího: váš

život, vaše Bytí ve věčné přítomnosti.

Jelikož v přítomnosti neexistují žádné problémy, neexistují ani nemoci. Nazýváte-li nějaký

stav nemocí, děláte z něj zdánlivě trvalou realitu. Když se však soustředíte na přítomný

okamžik, zredukujete nemoc na tělesnou bolest či dočasnou slabost. Tomu se vzdáváte -

přítomnému okamžiku. Nevzdáváte se myšlence „nemoci". Dovolte svému utrpení, aby vás

donutilo soustředit se na přítomný okamžik. Užijte utrpení k dosažení osvícení.

Vzdání se realitě nemění to, co je, alespoň ne přímo. Vzdání se změní vás. Jakmile se změníte

vy, změní se celý váš svět, neboť svět je jen odrazem. O tom jsme už mluvili.

Kdybyste se podívali do zrcadla a nelíbilo by se vám, co vidíte, museli byste být šílení, abyste

napadali obraz v zrcadle. Přesně to děláte, když odmítáte realitu. A když napadáte obraz,

obraz napadá vás. Jestliže obraz přijmete, nemůže k vám nebýt přátelský. Jedině tímto

způsobem lze změnit svět.

Nemoc není problém. Problém jste vy - dokud se necháte ovládat svou egoickou myslí. Jste-li

nemocní, nemyslete si, že jste selhali, nedělejte si výčitky. Neobviňujte život za to, že s vámi

zachází nespravedlivě, ale neobviňujte ani sebe. To všechno je rezistence. Trpíte-li vážnou

nemocí, využijte toho k dosažení osvícení. Využijte všeho „špatného" jako prostředku k

dosažení osvícení. Nedávejte své nemoci minulost ani budoucnost. Soustřeďte se na přítomný

okamžik - a sledujte, co se děje.

Staňte se alchymisty. Proměňte obecný kov ve zlato, utrpení ve vědomí, neštěstí v osvícení.

Jste vážně nemocní a rozzlobilo vás, co jsem právě řekl? To je jasnou známkou toho, že se

vaše nemoc stala součástí vaší totožnosti, kterou se snažíte bránit - zároveň se svou nemocí.

To, čemu říkáte „nemoc", nemá nic společného s tím, čím opravdu jste.

KDYŽ VÁS POSTIHNE NEŠTĚSTÍ

Pokud jde o nevědomou většinu lidí, pouze kritické mezní situace mají potenciál rozbít tvrdou

slupku ega a přivést lidi do stavu probuzení. Mezní situace nastává, když nějaká drastická

změna, hluboká ztráta nebo neštěstí rozbije váš svět. V takové situaci se setkáte se smrtí, ať

už tělesnou nebo duševní. Egoická mysl, tvůrce tohoto světa, se zhroutí. Z popela starého

světa se pak může zrodit svět nový.

Není žádná záruka, že se to opravdu stane, ale vždycky existuje možnost. Rezistence

některých lidí se v takových situacích ještě zesílí, takže se stává cestou do pekla. Někteří lidé

se vzdají jen částečně, ale i to jim dá určitou hloubku a klid, jež dosud postrádali. Skořápka

ega praskne, což umožní vnitřnímu světlu a klidu proniknout na povrch.

Mezní situace způsobují mnoho zázraků. Někteří vrazi čekající na popravu dosáhli v

posledních hodinách svého života stavu osvícení, jenž je naplnil intenzivní radostí a

hlubokým klidem. Jejich vnitřní rezistence vůči situaci, ve které se nacházeli, dosáhla takové

intenzity, že jim způsobila nesnesitelnou bolest, před níž nemohli uniknout ani do imaginární

budoucnosti. Tito lidé byli donuceni přijmout nepřijatelné. Byli donuceni vzdát se. Tak

dosáhli stavu milosrdenství, s nímž přichází spása: úplné osvobození od minulosti. Stav

milosrdenství samozřejmě není důsledkem mezní situace, ale přichází díky aktu vzdání se.

Takže kdykoli vás postihne nějaké neštěstí - nemoc, ztráta majetku nebo společenského

postavení, zhroucení partnerského vztahu, smrt blízkého člověka nebo příchod vlastní smrti -,

uvědomte si, že jste jen krok od něčeho neuvěřitelného: od naprosté transformace obecného

kovu bolesti a utrpení ve zlato. Tomuto kroku se říká vzdání se.

Netvrdím, že v takové situaci budete šťastní. Šťastní nebudete, ale váš strach a bolest se

promění v hluboký vnitřní klid, který vychází z neviditelného Bytí. Je to božský klid, který

přesahuje veškeré chápání. Ve srovnání s takovým klidem je štěstí něčím naprosto mělkým. S

tímto hlubokým klidem přijde poznání - nikoli na úrovni mysli, nýbrž v hloubi vašeho Bytí -,

že jste nezničitelní a nesmrtelní. Toto poznání není víra; je to absolutní jistota, která nezávisí

na vnějších důkazech z jakéhokoli sekundárního zdroje.

TRANSFORMUJTE UTRPENÍ V KLID

Četl jsem o jednom starém řeckém filozofovi, který, když se dověděl o smrti svého syna,

odpověděl: ,, Věděl jsem, že není nesmrtelný. " Je to vzdání se ? Jestliže ano, pak to nechci.

Vzdát se některým situacím mi připadá naprosto nepřirozené a nelidské.

Být odříznut od vlastních pocitů není vzdání se. My však nevíme, jaký byl vnitřní stav onoho

filozofa ve chvíli, kdy vyslovil tuto větu. V některých extrémních situacích může být

nemožné přijmout přítomný okamžik. Ale vždycky dostanete druhou šanci.

Vaší první šancí je vzdát se realitě v každém okamžiku. Jelikož víte, že nelze změnit to, co je

- protože to už je -, přijmete to. Pak uděláte, co situace vyžaduje. Jestliže přijímáte realitu

tímto způsobem, nezpůsobujete utrpení ani neštěstí. Žijete ve stavu nonrezis-tence, ve stavu

milosrdenství a lehkosti.

Kdykoli nejste schopni přijmout realitu - buď proto, že nejste dostatečně soustředěni v

přítomném okamžiku, nebo proto, že situace je naprosto nepřijatelná -, způsobujete bolest a

utrpení. Můžete se domnívat, že utrpení je důsledkem situace, ale tak tomu není -všechno

utrpení je způsobeno vaší rezistencí.

A tady přichází vaše druhá šance. Nemůžete-li přijmout vnější situaci, přijměte svou

vnitřnísituaci. Nebraňte se bolesti. Uvědomujte šiji. Vzdejte se svému zármutku, zoufalství,

strachu a osamělosti. Uvědomujte si své emoce, ale neklasifikujte je. Prostě je přijměte.

Potom sledujte, jak se vaše hluboké utrpení mění v hluboký klid. To je vaše ukřižování.

Učiňte z toho své nanebevstoupení.

Nevím, jak se mohu vzdát svému utrpení. Sám jste řekl, že utrpení je nevzdání se. Jak se mohu

vzdát nevzdání se.

Je-li bolest příliš hluboká, všechny řeči o vzdání se jsou nesmyslné. Cítíte-li hlubokou bolest,

máte pravděpodobně silnou touhu uniknout jí, nikoli sejí vzdát. Nechcete cítit to, co cítíte. To

je naprosto přirozené. Žádná skutečná možnost úniku však neexistuje. Jsou jen zdánlivé

možnosti - práce, alkohol, drogy, zlost, potlačování emocí atd., - ale žádná z nich vás bolesti

nezbaví. Utrpení se nezmírní tím, že je učiníte nevědomým. Popíráte-li emoční bolest, veškeré

vaše myšlení a činnost, všechny vaše vztahy jsou narušeny bolestí. Vyzařuje z vás bolest a

druzí lidé ji podvědomě vnímají. Nejsou-li dostatečně vědomí, mohou mít nutkání ublížit vám

nebo vy můžete chtít ublížit jim. Přitahujete a vyjadřujete všechno, co odpovídá vašemu

vnitřnímu stavu.

Nemůžete-li bolesti uniknout, musíte jí čelit. Nesnažte se od ní odvracet. Plněji vnímejte -

nepřemýšlejte o ní! Soustřeďte svou pozornost na svou bolest, nikoli na situaci nebo událost,

která ji způsobila. Nedovolte své mysli, aby si z vaší bolesti vytvořila totožnost oběti.

Sebelítost vás uvězní ve vašem utrpení. Jelikož bolesti nemůžete uniknout, zbývá vám jediná

možnost: musíte ji vnímat. Jinak se nic nezmění. Proto si svou bolest plně uvědomujte.

Neposuzujte ji. Vnímejte svou bolest, strach a osamělost. Soustřeďte se v přítomném

okamžiku celým svým Bytím, každou buňkou svého těla. Tím vnášíte světlo do temnoty. Toto

světlo je plamen vašeho vědomí.

V tomto stadiu se nemusíte snažit vzdát se. Už jste se vzdali. Jak? Plná vědomá pozornost je

přijetím reality, je vzdáním se. Tím, že si uvědomujete přítomný okamžik, užíváte jeho moc.

Vaše vědomá přítomnost ruší čas. Bez času nemůže existovat žádné utrpení a žádné negativní

emoce.

Přijmout utrpení a uvědomovat si svou hlubokou bolest znamená vědomě umřít. Jakmile

umřete touto smrtí, uvědomíte si, že smrt neexistuje - a není čeho se bát. Umře jen vaše ego.

Představte si sluneční paprsek, který zapomněl, že je součástí slunce, a namlouvá si, že si

musí vytvořit jinou totožnost, aby přežil. Nebyla by smrt takového sebeklamu neuvěřitelně

osvobozující?

§

KŘÍŽOVÁ CESTA

Je mnoho lidí, kteří říkají, že našli Boha skrze hluboké utrpení. Myslím, že křestanský výraz

„křížová cesta" označuje tentýž zážitek.

O ničem jiném tu nemluvíme.

Přesněji řečeno, tito lidé nenašli Boha skrze utrpení, neboť utrpení zahrnuje rezistenci. Našli

Boha, protože je utrpení donutilo vzdát se realitě a přijmout to, co je. Museli si uvědomit, že

si svou bolest působí sami.

Jaký je vztah mezi naším vzdáním se a nalezením Boha?

Jelikož je rezistence neoddělitelně spojená s naší myslí, přestat se bránit a vzdát se realitě

znamená konec nadvlády mysli, která předstírá, že je naším „já" - falešným bohem. Přijímáteli

realitu, veškerá negativita se rozplyne. Otevře se vám sféra Bytí, která byla zastíněna myslí.

Najednou vás naplní hluboký klid. A uvnitř tohoto klidu je úžasná radost. A uvnitř radosti je

láska. A v nejvnitrnějším jádře vašeho bytí je posvátná, nesmírná a nevýslovná božská

podstata.

Já tomu neříkám nalezení Boha, neboť jak můžete najít něco, co jste nikdy neztratili? Jak

můžete najít život, kterým jste? Slovo Bůh je omezující, neboť označuje entitu, kterou nejste.

Bůh je Bytí, nikoli bytost. Takové Bytí vylučuje jakýkoli vztah mezi objektem a subjektem,

vylučuje veškerou dualitu. Uvědomění Boha je to nejpřirozenější, co existuje. Překvapující a

nepochopitelné není to, že si Boha můžete uvědomit, nýbrž to, že si ho neuvědomujete.

Křížová cesta, o které jste hovořil, je tradiční cestou k osvícení. Ještě donedávna byla jedinou

cestou. Ani dnes však nepodceňujte její účinnost.

Křížová cesta všechno mění. Znamená to, že to nejhorší ve vašem životě, váš kříž„se stane

tím nejlepším, co vás kdy potkalo, neboť vás to donutí vzdát se, přijmout „smrt", stát se

ničím, stát se Bohem - neboť Bůh není žádnou entitou.

Pro nevědomou většinu lidstva je křížová cesta dodnes jedinou cestou. Lidstvo se probudí

jedině skrze další utrpení; kolektivnímu osvícení budou předcházet nesmírné převraty. Tento

proces, jejž předpověděli někteří proroci, je odrazem univerzálních zákonů, které řídí evoluci

vědomí. Lidské utrpení bude způsobeno nikoli Bohem, nýbrž lidmi a určitými obrannými

opatřeními, jež učiní Země - která je živým, inteligentním organismem -, aby se bránila před

útoky našeho šílenství.

Dnes však přibývá lidí, jejichž vědomí je dostatečně vyvinuté, takže k dosažení osvícení

nepotřebují další utrpení. Možná k těmto lidem patříte i vy.

Nakonec se vzdají všichni lidé, protože nebudou schopni snášet utrpení. To však může trvat

ještě dlouho. Vědomé osvícení znamená přestat lpět na minulosti a budoucnosti a soustředit se

na přítomnost. Znamená to žít v přítomném okamžiku místo v čase. Znamená to přijímat to,

co je. Pak nepotřebujete bolest. Jak dlouho vám bude trvat, než si řeknete „Přestanu působit

bolest a utrpení"? Jak dlouho budete trpět, než dojdete k tomuto rozhodnutí?

Věříte-li, že potřebujete víc času, dostanete víc času - a také víc bolesti. Čas a bolest jsou

neoddělitelné.

SCHOPNOST ČINIT ROZHODNUTÍ

A co lidé, kteří chtějí trpět? Mám přítelkyni, jejíž partner se k ní chová hrubě a stejně se k ní

choval i její dřívější partner. Proč si takové muže vybírá a proč se s nimi nechce rozejít? Proč

chce tolik lidí trpět?

Vím, že stoupenci new age rádi hovoří o svobodné volbě, ale v tomto kontextu jde o něco

jiného. Je mylné říci, že si někdo svobodně zvolil špatný partnerský vztah nebo jakoukoli

negativní situaci. Volba předpokládá vědomí - vysoký stupeň vědomí. Bez toho nemáte

žádnou volbu. Svobodné rozhodování začíná teprve tehdy, až se přestanete ztotožňovat se

svou myslí a s jejími způsoby myšlení, teprve tehdy, až začnete žít v přítomnosti. Do té doby

jste z duchovního hlediska nevědomí. To znamená, že jste nuceni myslit, cítit a jednat v

souladu s návyky vaší mysli. Proto Ježíš říkal: „Odpusťte jim, neboť nevědí, co činí." To

nemá nic společného s inteligencí v obvyklém slova smyslu. Setkal jsem se s mnoha velmi

inteligentními a vzdělanými lidmi, kteří byli naprosto nevědomí, což znamená, že se

ztotožňovali se svou myslí. Není-li váš duševní vývoj vyvážen odpovídajícím stupněm

vědomí, je velmi pravděpodobné, že budete trpět.

Vaše přítelkyně žije s brutálním partnerem a není to poprvé. Proč? Nemá na vybranou. Mysl,

formovaná minulostí, se snaží vytvářet to, co zná. I když to může být bolestné, je to alespoň

známé. Mysl lpí na něčem, co zná. Všechno neznámé je pro ni nebezpečné, protože nad tím

nemá žádnou kontrolu. Proto mysl ignoruje přítomný okamžik. Přítomný okamžik přerušuje

nejen myšlenkový proces, ale také časové kontinuum. Všechno nové a tvůrčí vzniká pouze v

přítomném okamžiku, v tomto prostoru nekonečné možnosti.

Takže vaše přítelkyně pravděpodobně opakuje to, co se naučila v minulosti, kde je důvěrnost

neoddělitelně spojena s násilím. Je možné, že se nemůže zbavit dětského pocitu méněcennosti

a domnívá se, že si zaslouží být trestána. Také je možné, že žije skrze své emoční tělo, které

hledá stále víc bolesti. Nevědomé návyky jejího partnera doplňují její vlastní návyky.

Samozřejmě že si svou situaci vytváří sama, ale kdo nebo co je ono já, které situaci vytváří?

Její duševní a emoční návyky z minulosti, nic jiného. Proč se s nimi ztotožňuje? Řeknete-li jí,

že si svou situaci sama zvolila, posilujete její ztotožnění s myslí. Jsou její návyky jejím

skutečným já? Neod-vozuje svou totožnost z minulosti? Ukažte své přítelkyni, jak se může

stát pozorovatelem svých myšlenek a emocí. Řekněte jí, jak se může osvobodit od svého

emočního těla. Vysvětlete jí, jak důležitá je vědomá přítomnost. Jakmile se osvobodí od své

minulosti, začne žít v přítomném okamžiku a bude mít svobodnou volbu.

Nikdo nechce trpět. Nikdo nechce šílenství a bolest. K tomu dochází, protože žijeme v

minulosti. Nejsme plně soustředěni v přítomném okamžiku. Ještě jsme se neprobudili. A naše

mysl zatím řídí náš život.

Patříte-li k lidem, kteří ještě nepřestali vyčítat rodičům něco, co jim v dětství udělali nebo

neudělali, pak věříte, že rodiče měli svobodnou volbu - že mohli udělat něco jiného. Tak to

vždycky vypadá, aleje to iluze. Dokud se ztotožňujete se svou myslí, dokud jste svou myslí,

jakou máte volbu? Žádnou. Dokonce tu ani nejste. Ztotožnění s myslí je velice dysfunkční

stav. Je to druh šílenství. Touto nemocí trpí do jisté míry téměř každý. Jakmile si to

uvědomíte, přestanete se na lidi zlobit. Jak se můžete zlobit na něčí nemoc? Jedinou vhodnou

reakcí je soucit.

To znamená, že nikdo nemůže za to, co dělá? To se mi moc nelíbí.

Jste-li ovládáni svou myslí, i když nemáte možnost volby, stejně budete trpět následky svého

nevědomí a budete působit další utrpení. Budete žít ve strachu a bolesti a budete mít

problémy. Vaše utrpení vás nakonec donutí probudit se.

To, co říkáte o možnosti volby, se týká také odpuštění. Abychom mohli odpustit, musíme být

plně vědomí a nesmíme odmítat přítomný okamžik.

Slovo „odpuštění" se užívá už dva tisíce let, ale jen velmi málo lidí ví, co to znamená.

Nemůžete odpustit sobě ani druhým, dokud se ztotožňujete se svou minulostí. Odpustit

můžete pouze tehdy, když žijete v přítomném okamžiku. Tím učiníte minulost bezmocnou a

uvědomíte si, že nic z toho, co jste kdy udělali druhým nebo co druzí udělali vám, nemůže

ovlivnit podstatu toho, čím opravdu jste. Pojem odpuštění se pak stane zbytečným.

A jak dosáhnu tohoto stadia?

Když se vzdáte tomu, co je, když si plně uvědomíte přítomný okamžik, minulost ztratí svou

moc. Přestanete ji potřebovat. Klíčem je vědomá přítomnost - přítomný okamžik.

Jak poznám, že jsem se vzdal přítomnému okamžiku?

Až nebudete muset klást tuto otázku.

 

 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.